konec února 2024.

víkend, který jsem si po dlouhé době konečně užil.
téměř tři roky přestávky. ale nálada, atmosféra a všechny podobné věci byly takové,
jako kdybychom se neviděli jenom tři dny.

během tohoto hezkého víkendu jsme se s klárou rozhodli zajít do jedné z mých
nejoblíbenějších kaváren v praze – café nona.

nona, kavárna nacházející se v budově nové scény národního divadla, je nedílnou
součástí mého kavárenského povalečského života. proto po návštěvě
dvou galerií během jednoho dne jsem tam musel vzít i člověka, který je také
jakýmsi způsobem nedílnou součástí mého života.

klářin vzhled umí hned okouzlit – vlnité zrzavé vlasy, světlé, téměř průhledné oči,
ostřejší rysy obličeje, skromný pohled. musel jsem to všechno zachytit. nejlepší na tom
bylo to, že focená se ani nemusela jakkoliv nastavovat. všechno bylo přirozené.